sobota 3. listopadu 2012

NOVÝ ZAČÁTEK

Holky, rozhodla jsem se skončit s blogem. Je mi to moc líto, ale nemůžu takhle fungovat.

7110128813_f11c519367_z_large

Změnila jsem se a tento blog už do mého života nepatří a nikdy víc patřit nebude.


Potkala jsem úžasnou osobu, do které jsem se zamilovala a jsem jí naprosto oddaná. Poznat T., bylo to nejlepší co se mi mohlo kdy stát. Drží mě nad vodou, ví o mě všechno a ikdyž se neznáme tak dlouho připadá mi, jako kdybych ho znala věčnost a on byl mou spřízněnou duší. Když jsem s ním, vznáším se do nebe, zapomínám na všechny komplexy, cítím se s ním aspoň na chvilku krásná a tak trochu dokonalá.

Ve čtvrtek jsem byla u psychiatra (ano, vím, že jsem psala o psychologovi, ale na poslední chvíli jsem zjistila, že je to psychiatr). Upřímně musím říct, že jsem zklamaná. Byla to důchodkyně, která na mě působila povýšeným dojmem a slušně řečeno ze mě udělala úplného debila. Začala mi tvrdit, že zdravý styl je pro mě naprosto o ničem, že můj metabolismus dokáže spálit cokoliv a když jsem jí napsala svůj zdravý jídelníček (žádný anorektický, normální porce), tak se mě vysmála a řekla mi, proč si místo ovesné kaše na snídani nedám raději chleba ze sýrem nebo paštikou a na odpolední svačinu místo toustu, buchtu s kakaem. WTF???? Jakmile jsem si to vyslechla, vysmála jsem se jí do obličeje zase já a myslela si svoje. Odmítla jsem se s ní dohadovat, protože po 10ti minutové konverzaci jsem zjistila, že to nemá cenu. Nazvala mě anorektičkou, prý se nechci stát ženou, když mi vadí moje křivky..no prostě jsem byla totálně v šoku. Napsala mi antidepresiva, která se používají k léčbě bulimie a za 3 týdny musím dojít na kontrolu i s mými jídelníčky a pocity, které ve mě vyvolávalo jídlo.
Vůbec se mi nesnažila pomoct, doufala jsem, že budeme hledat příčinu bulimie a ne, že mě bude vyčítat to, že se snažím jíst zdravě.

Z ordinace jsem odcházela s přesvědčením, že se tam už nikdy nevrátím a prášky brát nebudu. Myslela jsem si to až do dnešního večera, kdy jsem to opět nezvládla a přesně po týdnu jsem se v 6 večer přejedla a šla zvracet.

Potřebuji pomoct, nezvládnu to sama. Jsem tak strašně zmatená, zničená..nevím jestli víc toužím po štíhlém těle nebo po zdravé myslí. Nevím jak z toho ven, ale jediné čím jsem si jistá je, že blogování mi za celý rok nepřineslo nic dobrého. 

Doufám, že jsem se rozhodla správně a že je to pro mě další krok dopředu k uzdravení. Snad toho nebudu litovat. 

Blogování se ale určitě nechci vzdát navždy. Doufám, že po uzdravení si založím blog plný zdravých receptů a krásných fotek jídel..to je můj sen. 

Jen chci být zdravá, normálně myslící a zdravý-životní-styl milující osoba :)

Všem bych chtěla poděkovat za podporu a za to, že jste mě četly. Mám Vás ráda. Mějte se krásně, ať vám v životě všechno výjde!